Na tohle si nezvykneš nikdy

Pacientovi na vyšetřovně byly čtyři roky.
Jeho hrudník nebyl větší než fotbalový míč.
Srdce uvnitř něj tiše stálo, zatímco monitor hlasitě pískal.
„Sadu na torakotomii,“ nařídil automaticky.
Před uchopením skalpelu potlačil třes v ruce tím, že ji pevně sevřel.
Slzy schoval za ochrannými brýlemi.
Při rozevírání žeber držel obsah žaludku na místě silou vůle.
Studený pot nebyl pod pláštěm vidět.
„Máme rytmus!“ vykřikla nadšeně Denisa a připravila stabilizovaného chlapce k převozu na sál.
O třicet vteřin později, v bezpečí pánských toalet, Severus vyzvracel oběd, spláchl do umyvadla všechny stopy své slabosti a plastové brýle mokré od slz vyhodil do koše.