Křesťanský pohřeb

Svět zešedl vlezlým, chladným mrholením. Obloha je šedivá do modra, jílovitá země šedivá do hněda, kabátce postřílených zvědů sepraně šedé. Z široké krempy Ukkova klobouku odkapává voda. Fin zpod ní znechuceně hledí na dřevěnou selskou lopatu.
"Máme zakopat půltucet zvědů tímhle?"
"A co s nimi?
"Prostě bych je tu nechal ležet... Psi taky potřebují jíst! A když už mají jít pod zem, proč jsme je nenechali vykopat tu jámu předtím, než jsme je odpravili?"
"To by bylo nelidké!"
"Ale pohodlnější. Kapitán je hrozná cíťa! Pomož mi s nima na trakař, Hans, ta studna, co otrávili, stejně už k ničemu nebude..."