Má věrná nespavosti
už zase zvoní pohár,
který mi podáváš
v půlnočně
úpěnlivém tichu.
Pozor, psala jsem nedělní bonus, tak pokud vám uniklo, jak jsme se dostali do jakého lesa, tak dole je odkaz na předchozí díl ;)
Spánek je znovu nepřátelskou krajinou.
Pouto v podžebří mě s Martinem váže dál. Jeho zklamání, smutek, únava, jeho vůně plní mé sny.
Přestávám spát. Tři noci probdím, hledám bezesné býlí po mýtinách, které neznám. V mém vidění šumí stíny.
Čtvrtou noc mě sevře močál.
Hejkal vyskakuje z pařezu se zubatým úsměvem. Jak jsem ho přehlédla?
„Sázel jsem, že tuhle noc ztratíš opatrnost, vědmo! Vysaju tě na kost,“ syčí. Jsem na jeho území, vyčerpaná, v lese, který mě nenávidí. Bahnité spáry sahají blíž...
„Pusť ji, Věslane. Bylo by ti z ní těžko,“ říká náhle známý hlas dávného... přítele?
Starou ránou cukne.
Předchozí díl | Další díl
První díl
Voila, korektivní mechanismus 1. Schválně, kdo uhádne, kdo takhle ke konci dubna přišel na scénu?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Že by potulný rytíř? Těžko.
Aries
Že by potulný rytíř? Těžko. Vyskytoval se tam jakýsi lesovij, ale já už nevím, jak to s ním bylo
Já to v příštím vysvětlím,
Jeřabina
Já to v příštím vysvětlím, ono už to je dlouho.
Přiznám se, že netuším, ale
Tora
Přiznám se, že netuším, ale jsem ráda, že přišel.
Díky :)
Jeřabina
Díky :)