Tentokrát Poustevník s hady. Začíná se mě líbit.
Den. Vedro.
Poustevníka s hady pronásledovala banda otrhaných banditů. Byli zoufalí. Odměna, kterou měl na své hlavě, by jim zajistila vodu a jídlo na několik let.
Bylo jich dvanáct. Dvanáct na samotného poutníka. Pokoušel se utéct, jenže byl unavený. Dostihli ho na vrcholu duny.
Bandité ho opatrně obstoupili s obnaženými zbraněmi.
„Co chcete?“ zeptal se, ale bylo mu to jasné.
„Tvoji hlavu!“ Jejich vůdce seděl na podvyživeném koni.
„Varuji vás!“
Bandité se rozeběhli a poustevník zasyčel. Písky se pohnuly. Z Pouště začali vylézat jedovatí hadi. Křik, bolestivé ržání, sténání, syčení. Poustevník se nehýbal a po deseti minutách začal porcovat koně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Oh, a víš, že mně Poustevník
Profesor
Oh, a víš, že mně Poustevník také začíná zajímat?
Parádní drabble.
A menší morbidnost na konec,
strigga
A menší morbidnost na konec, výborně. Teď se můžu těšit na další. ;) Baví mě to.
Jen by mě zajímalo, co byl. (Třetí odstavec, třetí věta.)
A *byli zoufalí. :-)
Jo díky. Člověk maže aby se
Tall
Jo díky. Člověk maže aby se vešel do sto slov až přemaže.