Nekonečná řada náhodných otisků

Milá Průvodkyně.
V první řadě teď udělám něco, co tě snad definitivně přesvědčí, že se v tomhle století dovedu - byť s jistým sebezapřením - chovat relativně civilizovaně. Omlouvám se. Jo, ukradl jsem Oscarovu složku. Když jste mě nechali spát na Shortyině gauči, nedalo se odolat, to jistě chápeš. Žádný strach, je u mě v bezpečí a dostanete ji zpátky. Prozatím si ji ale nechám. A na základě všech těch srandovních otisků v dlouhatánský časový linii se to celé pokusím nějak pochopit. Nemůžu se zbavit dojmu, že Londýn beze mne bude momentálně daleko bezpečnější, ale vrátím se, to ti můžu slíbit.
Bosie.