Vyhlídky na věčnost

„Je to skutečně nutný?“ zatřepal spoutanýma rukama a podrbal se na nose.
„To tedy je, Ohnivý alchymisto,“ odpověděl mu inkvizitor s takovou koncentrací pohrdání v hlase, že by se tím dala ucpat trhlina v přehradě.
„Alchymista? Já? Vždyť jsem pouhopouhý šašek, takový ten mamlas, co dostává na chleba prskáním kořalky do plamenů, a tak.“
„Nevěřím ti ani slovo,“ dal mu pohlavek, „až boží soud rozhodne.“
„To mě jako hodíte na hranici a zapálíte?“
„Když to přežiješ, seš Ohnivý alchymista a pěkně si tě podáme.“
„A když nepřežiju?“
„Tak seš nevinnej a tvá duše dojde spásy.“
„Hmm, jedno lepší, než druhý…“