Nahrazuji téma Vrzavé panty.
Prudce jsem si oddychla a celou svou vahou dopadla na židli, jeden mohl být rád, že se pod náporem kovu nerozpadla vejpůl a nezařídila mi tak prvotřídní let na zem, slušnou ránu a nejlépe by mi ještě něco spadlo na hlavu. Neříkám, že by to bolelo, jen docela nepříjemný pocit, jak se na vás všechno hroutí a pak to musíte sbírat… Hrůza.
„Tak co nového, vrzavý robote?“ houkla sestra a mrskla po mě lahvičku s olejem a hadřík. Zavrtěla jsem hlavou nad tím oslovením, jsem prosím kyborg, žádná plechová konzerva!
Ale to první… Není nic horšího než vrzavé panty kyborga.
Hrůza, děs, běs, ale když musím...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit