Před plavbou

Pavetta věděla, že Dunymu musí v jeho plánech zabránit. Aby ji nezačal podezírat, chovala se k němu jako předtím, i když přes odpor, který k němu náhle cítila, to bylo stále těžší. Jako by ta šťastná léta manželství někdo vygumoval, teď před sebou viděla jenom zrůdu. A kdoví, jestli on ji vůbec miloval, nebo jestli už tehdy, když ji ještě zakletý žádal o ruku, spřádal ty svoje pletichy. Náhle si vzpoměla, jak málo chybělo k tomu, aby tehdy nezemřel. Kdyby tam nebyl ten zaklínač...
Zaklínač, pomyslela si. Ten si už na nás jistě ani nevzpomene.
Netušila, jak moc se mýlí.