Vedlejší

Peregrin neměl dobrou náladu, ale to byl posledních pár dnů setrvalý stav. Od chvíle, kdy se k němu a k Laureen přidal ten neznámý - Lucien si říkal - Laureen za ním běhala jako pejsek.
Visela na každém jeho slově, dokonce kopírovala jeho gesta. Ve volných chvílích, kterých najednou z nějakého důvodu velmi přibylo, učil Lucien Laureen šermovat a střílet. Peregrin obvykle zůstával opodál (hlídal věci, staral se o koně nebo oheň), jen aby se na to nemusel dívat.
Neřekl by to nahlas, ale neskutečně ho žralo, jak snadno ho Laureen naprosto vyřadila ze hry. Zatím nedokázal najít způsob, jak to změnit.