Podzimní toužení

Tvůj horký dech mi splétá chladný sen,
a v kůži cítím stopy tvojí vůně;
jsi žár, jenž vládne listím zkřehlým všem,
a v šeru svítíš, když mi srdce stůně.

Tvá ústa šeptem hladí můj tichý strach,
a každý dotyk vnáší světlo blíž;
jen v tobě mizím, srdce bije na poplach,
když dlaně tvé mi rozevíraj kříž.

Když neseš mě, jak vítr nese chlad,
můj dech se láme o tvůj pevný rám;
a v každém kroku roste tichý hlad,
jenž volá po tom, že být blíž ti mám.

Tak, lásko, přijmi tělo, hlas i tmu:
jsem celý tvůj — a láskou k tobě mřu.