Orchestr

Co taková kapka deště? Malá, mokrá, padající shůry. Pád jakési mrňavé bobule vody, nenáviděné i životadárné. A následné nepostřehnutelné šplouchnutí, které slyší za ruchu města jen malý pavouk na zdi domu. A co teprve, když je kapek více! Za mrholení to je jen taková předpříprava hudebních nástrojů – jemné zabarvení tónů, takové náznaky, potvrzení, že vše hraje, jak má. Ale za deště, to už orchestr vyhrává cvrnknutím o okap, odrazem od střechy nebo rozplácnutím o okno. To už musí být naladěno. A jak nadpozemská řeka nabírá na síle, tak i improvizované hudební nástroje, které se řítí do finále za zvuků hromu.