Poklidné ráno

Starostlivé sluníčko děti laškovně pošimralo po tvářích a vzbudilo je. Potom rozsvítilo tmavou místnost, kde spaly, aby viděly na oblékání. Teď je políbilo místo maminky, která má moc práce. 

Chlapec sedí na židličce a rozvážně drží misku, aby ji mladší sestřička nepřevrhla. Je ještě maličká a nemotorná. Musí ji krmit. Dožaduje se sice, že bude jíst sama, ale on ví, jak by to dopadlo. Určitě by se zase pobryndala. 

„No tak, už jsi to spolkla?“ zkoumá pohledem bráška. „Tak ještě za tatínka,“ nabírá další lžičku. Má tu malou moc rád. Sám si jídlo klidně odřekne, jen aby ona neměla hlad.