Svět pavouků a vody

Naboso dnes vyběhla jsem na zahradu, bylo teplo a zem rozmrzala. Ze snů pamatuji si ryby a mořský břeh, o takovém zdá se mi již třetí noc a toužebně rozněžněná vlaji ve větru, když vylézám do koruny bílé břízy. 

Den jarních krokusů, jehněd a bílých violek, straním se všech lidí a unikám k potoku, tam kde kvetou jedovaté sasanky. Sentimentálně rozepisuji nevšední odpoledne a pláču mezi kostrami svlečených pavoučích kůží - starých lučních vrb rozložených na kraví pastvě. 

Vzpomínám na několik okamžiků z palety dlouhých dnů dětství, hýčkám si je, nyní odcházím do kraje bez slunce, kde mě už nikdo nepolíbí.