Slunce ve skle

Metaxu jsem poprvé ochutnal před dávnými časy, v dobách, kdy moje kštice byla bujná a představy o budoucnosti naivní.
Tehdy jsem pil tříhvězdovou, protože byla laciná a já netušil nic o její upřímnosti.
Později jsem si dával pět, protože mi lahodila její jemnější chuť.
Po letech, kdy jsem měnil zaměstnání a pomalu přehodnocoval vztah, jsem přešel na sedmihvězdičkovou, co se táhla jako letní den. 
Po dvanáctihvězdičkové jsem roky pokukoval. Do doby, než mi barman prozradil, že její pití není o chuti, ale o odvaze. 
Koupil jsem si ji v ozdobné lahvi.
Není lepší než sedmihvězdičková, ale pokaždé nutí k zamyšlení.