Na hraně

Hora je mince hozená bohem.

Fialovou barvu jižních stání doplňuje sebevědomá modř hořců. Protěže kvetou pro jistotu v zimním šatě. Žlutočerní mloci se jako jedovatá znamení úporně škrábou suchou kostrou loňského listí. Mezi bělavými kusy vápence se nahřívá had. Teplo ho vytáhlo ze snu.

Stačí krok za hřeben. Severní svahy svírají ledové čelisti, smluvené se smrtí. Jaro neexistuje. Pěšina mizí v závěji. Neprošlapaná, zledovatělá, není. Neprojdou.

Vlídná tvář Prokletije dýchá životem, ta druhá trpělivě čeká, až uklouzneš. Vyber si svůj svah, malá loutko. Vyber si sama.  

Tmavé oči zpod oblaků sledují ty, kdo uvěřili ve slunce. I koho sevře led.