Oslnivý

“To byl tedy polibek!” zašeptala můra a závistivě si zaclonila oči křídlem. “Magicky kouzelný! Celá záříš!” 

“Kvák?”

Puchýře vysušené vášnivým dopoledním sluncem začaly praskat. Odlupovaly se jako kůra nemocného stromu a jeden po druhém dopadaly k tlustým a nevzhledným ropuším tlapkám.

“Kvauvajs!” zabědovala líbací ropucha.

Nožičky se jí začaly prodlužovat. Neforemná stehna se vytvarovala a zaleskla se vyrýsovanými svaly. Nová nezvykle hladká kůže metala sluneční odrazy.

Páni!” vydechla oslněná můra. 

“Jsi nádherná. Úplně jasná zakletá princezna!”

“Myslíš to vážně?” zaskřehotal urostlý skokan. Svěsil mužně řezanou žabí papulu k vodnímu zrcadlu. “A jak mě princ asi pozná? Tohle mu nikdy nedokvákne!”