Otravná reklama

Sedím v parku. Ale je vlastně jedno, jestli je to tady, ve škole nebo doma.

Můj vnitřní monolog skončí vždycky stejně, a ať začne u čehokoli je tam ten konečný bod. To téma, které v mém mozku, běží jako otravná reklama. Ta s tou hroznou znělkou, co skočí uprostřed napínavé scény.

Měla bych být víc. Víc mluvit. Mít víc kamarádů. Nebo bych spíš měla být míň. Míň nadšená. Mít míň volného času. Měla bych ale každopádně míň mluvit. Nebo spíš víc. Abych měla ty kamarády. Ale jenom tolik, aby se se mnou chtěli bavit. Ne tolik, abych jim připadala otravná.