Mám čas

„Máš čas."

To všichni říkají. Ale copak je to tak jednoduché, když jediné, co vnímám, je, jak se na mě všechno hroutí, a že když to neudělám teď zítra už možná bude pozdě?

Měla bych pít a užívat si studentský život, ale taky bych se měla dobře učit, protože kdy jindy budu mít lepší příležitost studovat než teď.

Ale co ten půlmaraton nebo Hyrox? 

A proč studuju, když mě to vlastně nebaví? Měla bych pracovat, nebo vlastně cestovat, nebo cokoli, ale bydlet ve spolubydlení, protože to jsou přece zážitky na celý život.

Možná to jediné, co opravdu potřebuju, je spát.