Nedořečené příběhy

Zazvonilo k večeři. Přes náves se do Síně přehnal houf dětí. Freyja se usmála a vydala se za nimi.

Naslouchala dětskému štěbetání, rozhořčeným výkřikům i radostnému smíchu. Pod její vlastní radostí ale otevíral dveře smutek. 

Vybavila si hebkost medových vlásků. Jaké by to bylo je zase cítit pod prsty? Srdce se sevřelo, když vzpomínka klouzala pod povrchem uchopitelnosti.

Povzdechla si, aby těžké myšlenky odsunula stranou. Pozorovala drobotinu, zatímco jedla.

Děti ji naplňovaly radostí, když je viděla, jak poprvé obdivují věci, které jsou pro ni tak samozřejmé.

A když po večeři přiběhly a žadonily tetu Freyju o pohádku, nikdy je neodmítla.