Bože, věřím, že jsi. Ale věřím Ti?
Jak propastný je rozdíl mezi vírou a důvěrou, mezi přesvědčením a vztahem!
Zkoumám svou mysl, má víra je vrtkavá, i po letech přemýšlení pořád nekonzistentní.
Zkoumám své srdce, má důvěra je nalomená, narušená všemi bolestmi, křivdami a osaměním.
Občas zapomínám, že vůbec jsi, jindy zase zapomínám, že jsi stále tady - s otevřenou náručí, připravený na vztah, tvořící ze vztahu.
Co je to modlitba? Monolog? Dialog? Zoufalé volání lidské propuštěnosti, se kterou si nevíme rady?
Mám víc otázek než odpovědí, nevíry než víry, pochybností než důvěry.
Pochybuji. Ptám se.
Bude má víra dost dobrá?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit