Průvan

„-stejně to nestihnu."

„Stihneš."

„Ne, máme to odevzdat zítra ráno."

„Tak to udělej, až přijdeš domů."

„To se ti řekne. Přijdu domů až pozdě večer, nebude se mi chtít nic dělat, jen jít spát."

„Sedíš tu už hodinu."

„Protože nevím, jak začít."

„Tak napiš první větu."

„A co když bude špatná?"

„Tak ji smažeš a zkusíš to znovu."

„To není tak jednoduché."

„Je."

„Ty jsi někdy psal něco na známky?"

„Něco takového."

„Něco takového?"

„To je jedno."

„Stejně to nechápeš."

„A co když-"

Ozvala se rána.

Někde se zabouchly dveře a vytrhly mě ze snění.

Realita je zase zpátky. Super.