Kdyby jenom kafe...

“Ahoj mami,” zahlaholila ve dveřích Eva. “Jdu jen na skok, uvař kafe, chvíli pokecáme.”
“Kafe,” hlesla Jindřiška. “Snad tu někde ještě nějaké bude… Piješ bez mléka, že? To už nemám.”
“Jo, bez mléka, bez cukru,” přikývla Eva.
“Nechceš radši čaj?” nahlédla Jindřiška do prázdné dózy. “Kafe mi jaksi došlo. Zapomněla jsem, že jsem si ráno uvařila posledního turka.”
“Tak čaj, ano, klidně. Ovocný nebo zelený.”
“Hm,” otevřela Jindřiška šuple. “Co takhle ledvinový? Nebolí tě náhodou ledviny? I když…” podívala se na krabičku, “dva roky starý, nevadí?”
Eva spráskla ruce. “Nejvyšší čas, aby Jousef zase přiletěl, nakoupil a navařil, že, mami?”