Beze slov

Tisknou se k sobě a sotva znatelně vržou. Vlásečnicovými skulinami k nim pronikají poryvy větru. Vnímají tichounké cvakání mravenčích kusadel i pravidelný rytmus tisíců identických nožek. Neomylně rozliší dunivého roháče od hbitého střevlíka. 

Cítí úsilí vlhkého tělíčka, obtížně se prokousávajícího tenkou vrstvou hlíny. Slyší ostré klapnutí zobáku a zamávání křídel. Soucit je jim cizí. 

Tření hladkých plazích těl, úporné šustění žlutočerných ocasů, ostražité našlapování měkkých tlapek ani dutá ozvěna kopyt je neruší. Tichá síla cibulí je bezpečně ukrytá pod povrchem. 

Pozvolna vadnoucí fialová okvětí přenášejí zprávy shora. Dorazili vetřelci s hrubými podrážkami. Nad zemí není bezpečno. 

Ani když drak mlčí.