Náročný den

Jiří odemkl dveře, hodil tašku na lavici v předsíni, skopl boty a přešel do obýváku.
Složil se do sedačky a s úlevou vydechl. Cesta z Brna byla šílená. Dálnice ucpaná jako vždy, k tomu dvě havárky a objížďka. Ještě, že už je doma.
“Karolínko,” zahlaholil. “Co máme dobrého k večeři? Jsem utahaný jako kotě.”
Dům mlčel.
Jiří zpozorněl. Kam šla? Babinec byl přece včera. O ničem jiném nemluvila… 
Zazvonil mobil.
Karolína! 
Strnul. Vždyť on ji bral ráno s sebou do Brna! Na jakousi výstavu, s tím, že ji po práci vyzvedne! 
“Jiříku,” zněla rozčileně. “Kde jsi? Galerie už zavírá!”
“Karolínko…”