Na rozloučenou...

Zváženo a sečteno, co z toho všeho bylo? Na rodné hroudě vykvetla nádherná stolistá růže.
Teď Vám ale píšu pod dekou o invazi, kterou provedl nesmrtelný strýček (za to jeho zabít málo!) na to druhé město, anžto v něm žila jeho krásná neznámá. Ta však milovala sličného zámečníka a strýčka, který byl ke své smůle stará škola, odsunula na vedlejší kolej. Tam strýček dumal nad významem šifry P.I.F.K.A., avšak nic nevydumal a navíc byl nucen uchýlit se k tření zmrzlých rukou, dokud se neozvalo „Křup!“ Tření tedy evidentně bylo k ničemu… „Já nejsem mrtvý,“ zvolal a dostal milionový nápad, díky kterému konečně zvedl hlavu vzhůru. Klepeta zanechala otisk na jeho kůži, ale to ho neodradilo, neb jeho heslem bylo „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte“ a tak navzdory vrzavým pantům nalezl v pravé poledne smrt v hlubinách. Kopnutí nepomohlo a tak, když nastala obleva, zubatá se začala věnovat klácení zmijí. Byla však do větru a tak ji nakonec celkem snadno dostal alfasavec originálními řečmi o tom, že statistika nuda je. Přestala se krášlit (myslela si totiž, že už je krásná dost) a postavila se ke strojům.
A jak to bylo dál? Nebo jak to bude dál? Uvidíme - doufejme - příští rok…