Šerá brázda 9 - Váha zvyku

Ještě noc potom se jí zdálo, jak Dana vztahuje bílé ruce a volá: "Na prsou mě tíží hlína, odejmi ji, Elzo, a já obživnu a všechno bude jako dřív..."
„Nebude.“
Ale vzala do ruky rýč a jako mechanická loutka začala kopat.
„Proč to dělám?!“
Ze stínů se vynořil Zababa. „Víš, Elzo, nikdo ze dne na den nepřestane být černým mágem; tak je tomu jen v pohádkách...“
"Proč jste mi teda pomáhal?“
„I černokněžníci mají slabé chvilky,“ pousmál se a políbil nebožku do vlasů. „Tuhle už nikdo hledat nebude. A teď - zapomeň!“
Pak všechno zmizelo. ...Až na tu hlínu v posteli.