Navazuje na Co dál?
Džalíla se usadila.
„Jak změníme,?“ zeptala se.
Ráif se zamyslel.
„Vlastně nevím. Nikdy jsem nepřemýšlel, co bude, až se vrátím. Ale budu s tebou.“
„Bohyně a velekněz. To radikálně nevypadá.“ Zasmála se.
„To ne. Musíme vymyslet, jak udělat aby tě uctívali. Písek je lehko dostupný.“
Bohyně se zamyslela.
„Vzpomínám na bohyni. Chtěla zuby.“
Zbytek Azízi křičel. Ignorovala to.
„Zuby? Není to špatné, nikoho to nezabije.“
Kývla. Zbytek Azízi se ztratil v agónii. Ráif chytil bohyni za ruku.
„Pojď, musíš promluvit k věřícím.“
Zváženo a sečteno se nakonec nezměnilo nic. Tak to má být, protože tak to bylo na Poušti vždycky.
No a konec. Doufám, že se vám Ráifův příběh, alespoň trochu líbil, i když sám s ním nejsem spokojený. Minerva byla mnohem lepší.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mně se to náhodou moc líbilo!
Lejdynka
Mně se to náhodou moc líbilo!
Ale přiznám se, že Minervu jsem milovala.
A mně se to taky moc líbilo a
strigga
A mně se to taky moc líbilo a myslím, že to za to rozhodně stálo. Pravda, Minerva mi byla bližší, dokázala jsem si ji totálně zamilovat, byla prokreslenější, ucelenější. Ale i Poušť měla skvělou atmosféru, Tallovsky překvapivý příběh a vůbec. Gratuluju. :)