Vybrat mi trvalo docela dlouho. Ne proto, že bych si myslela, že jsem napsala tolik úžasných drabblí, ale spíš naopak - ani jedno z nich v kvalitě nijak nepřevyšovalo ta ostatní. Tak jsem zkoušela vybrat podle stejného kritéria jako loni, to, ke kterému mám nějaký zvláštní citový vztah. Ale těch zase bylo příliš mnoho. A tak jsem nakonec zvolila Šotka, drabble na téma Alfasavec, které mi nepochybně dalo úplně nejvíc práce. Zčásti také proto, aby měl případně druhou příležitost ten, kdo by si třeba ještě chtěl vyluštit tajenku a v dubnovém šílenství to nestihl :).
Mednoho vychravého dno jsel ledaleko lustnatého lesínka uváděla pobíhad šidivého voka.
Přišto mé lo volice stlašidelné, mróz ploběhl mjě páteřú.
„Rykhle utént!“ vykřisl moudlý rodce, olovutný rozek. Prodlouženě jícha sklamala všal znočně, protole nepokázala zkamenělu noty rezhýbat. Divý vok zpozoruvav dílku zcelu taralyzovanou ptíšernou úzkostě, trylkem telášil mni ostříc. Uvílivě zavil, ktyž duběhl. Okoro fypadal lípe zbovzdálí. Nyně le ni juvil dešťastný, tagže předchuzí obaly mí břešly du mítosti.
„Jaku, fážený vltu, smutki přížerné tulik do tebu zgrušují?“ chrabže povýdám.
Vlg zovzlyká. „Lá mával jset kdysy sumičku, lakovou líbiznou. Ťábelský sloduch proratně dlahou odlákel fšak pane, alfasavec ošklibý!“ naříků rmutně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak jako že jinak tyhle
Esclarte
Tak jako že jinak tyhle sebechvalný výběry moc ráda nemám, tak za tohle jsem ráda, protože právě tuhle věc jsem sháněla. Přesně z toho důvodu, co jsi napsala, že jsem od toho odešla a pak úplně zapomněla na to, kde tahle šifra byla.