Hrátky s osudem 1

Věnováno Keneu
Shrnutí: Co se stane (může stát), když Gandalf a Dumbledore tajně soutěží o to, kdo z nic je moudřejší a mocnější?
Varování: Nesnažte se v tom vidět nutně logiku a smysl... nemuseli byste je najít.
Prohlášení: Za povídku nedostanu velmi pravděpodobně vůbec nic. Hemží se v ní postavy vytvořené panem Tolkienem a paní Rowlingovou, ale chovají se tak nějak nespoutaně.
Díl první
Unaveně si protřel oči a snažil se soustředit na výklad mužů před sebou. Na ramenou ho tížil ceremoniální plášť a hlavu měl přeplněnou všemi stížnostmi, návrhy a požadavky, které ten den už byl nucen vyslechnout. Nepatrně si povzdechl. Takhle si tedy ty klidné roky a zasloužené vítězství nepředstavoval.
Téměř celý život strávil na toulkách a v různých bojích, tu nedůležitých, jindy zásadních. Nevybral si tu cestu, ale šel po ní bez reptání. Až teď si uvědomil, že se mu vlastně líbila. Byl svobodný, nespoutaný, ničím neomezený. Každý den byl jiný, nikdy nevěděl dopředu, co mu přinese nejbližší okamžik. Jistě, častokrát to bylo nebezpečné, ale... tak opravdové!
Zatímco teď... Často trávil značnou část dne rozhodováním sporů, vítáním různých delegací a podobnými protokolárními nesmysly. Začínal se cítit jak loutka.
Trhl sebou, když ucítil na svém rameni ruku.
"Až tady skončíš, ráda bych s Tebou mluvila. Máme návštěvu."
Arwen se na něho usmívala svým mírným a moudrým způsobem. Aragorn si rázem pomyslel, že jeho současný život vlastně není vůbec špatný...
.................
"Gandalfe, příteli! To je překvapení."
Po srdečném přivítání se starý čaroděj na Aragorna pátravě podíval.
"Obávám se, že přináším špatné zprávy. I když... zdá se mi, že oceníš nějaké menší dobrodružství. Nemám pravdu?"
"Co se děje?" tázal se znepokojeně, ale zároveň dychtivě.
Arwen se pousmála. Věděla, že jejímu muži chybí akce. I když by to před ní nejspíš nikdy nepřiznal... No, s Gandalfem by měl být v bezpečí a zároveň se odreaguje.
"Hluboko v Temném hvozdě se hýbe nějaká zlá síla. Nejsem si jistý, jestli se jedná o pozůstatek Sauronova tamního pobytu nebo je to něco úplně jiného. V každém případě bych ji rád prozkoumal, dokud je relativně omezená a snad ne tak nebezpečná."
"Dobrá, připravím se na cestu. Kolik mužů vezmeme s sebou?"
"Nemyslím, že je nutné z toho dělat velkou výpravu. Jdeme pátrat, ne bojovat. Můžeme vyrazit jen ve dvou. Tedy... pokud jsi nezpohodlněl natolik, že se neobejdeš bez pomoci svého služebnictva," popíchnul ho starší muž.
Odpovědí mu bylo všeříkající pohrdavé odfrknutí.
………………………
Dřív než se však Gandalf s Aragornem mohli vydat za dobrodružstvím, dostal čaroděj zprávu, která ho přiměla změnit plány. Zdá se, že Aragorn bude muset ještě nějakou dobu vydržet strasti vládnutí a Arwen se bude pokoušet najít jiné způsoby, jak ho rozptýlit…
"Zrcadlo mi ukázalo zajímavý výjev. Ráda bych se s Tebou poradila, co by to mohlo znamenat."
"O co se jedná?" zeptal se zdvořile Gandalf a pohodlně se usadil, protože tušil, že to povídání bude na dlouho.
"Viděla jsem čaroděje, který Ti byl velmi podobný. Jenomže se choval... no, řekněme podivně."
Beze slova čekal, až bude Galadriel pokračovat. Pro ni čas nehrál roli. Vše, co považuje za potřebné, mu řekne... někdy. Naléháním a otázkami by se vše jen prodloužilo.
"Byl tam velký a starobylý hrad. Nepřipomínal mi žádnou stavbu Středozemě. Zároveň se v něm ale pohybovali lidé, takže to nemohl být žádný výjev z Ardy."
"Vidění z budoucnosti?" neodolal a a přece jen ji přerušil.
"Z velmi daleké budoucnosti, řekla bych," pokývala hlavou Galadriel.
"Dokonce jsem zaslechla úryvky rozhovoru, což je velice výjimečné," pokračovala zvolna a zdálo se, že váží každé slovo. "Mluvil o velmi mocném temném čaroději, který se chystá ovládnout svět. Myslíš, že se Sauron znovu vrátí?"
"Zlo má mnoho podob, Sauron je jen jednou z nich. Nikdy ho nedokážeme porazit úplně, vždy se po nějaké době opět objeví..."
"Já vím," povzdychla si Galadriel a vypadala najednou nezvykle křehce. "Jenom... je to tak brzy po konci téhle války. Doufala jsem, že teď dlouho v zrcadle žádné zlo neuvidím."
"Říkala jsi, že se ten muž choval podivně," vrátil se Gandalf k informaci ze začátku rozhovoru.
"Ano... Snažil se přesvědčit nějakého mladšího muže, aby ho zabil. Prý to přinese straně světla důležitou výhodu. Ten druhý muž to odmítal, hádali se."
Gandalf se zamyslel. Měl tušení, o koho by se mohlo jednat. Potřeboval ale jistotu. Zároveň nechtěl prozradit příliš. Galadriel byla pochopitelně věrná spojenkyně, ale tohle byla výlučně záležitost čarodějů. Nenacházel však cestu, jak se zeptat nenápadně...
"Nechat se dobrovolně zabít pro vyšší cíl? Nezvyklé. Ovšem proč ne, smrt je koneckonců jen další velká výzva."
Už když pronášel ta slova, byl si jistý, že se trefil.
"Zvláštní... Ten muž použil téměř totožnou větu."
"Pokusím se spojit s dalšími svého rodu a zjistit, kdo by to mohl být a co to znamená. Děkuji Ti za tu zprávu, Galadriel."
Věděla, že jí něco tají. Ale nenaléhala. Udělala, co považovala za správné, a byla si jistá, že stejně tak se zachová i Gandalf.
AN: Na pokračování se pracuje.