Barvířská

"Vždycky jsem slýchala, že spát v bílých duchnách je jako spát na obláčcích," vyprávěla čarodějka, zatímco opatrně loupala lišejníky ze stromů a kamenů. "Tak jsem se rozhodla, že pro ty svoje obláčky vytvořím nebeské pozadí modrým prostěradlem."
Voda se musela vařit na několikrát, aby jí bylo dost. Barvu měla od lišejníků a ostružin docela slibnou, a tak ji všechnu přelila do necek, ve kterých měla uložená prostěradla. Asi po hodině je vytáhla a vymáchala v potoce.
"Neříkalas něco o barvě nebe?" zeptal se Peregrin, když se vrátil a uviděl sušící se látky.
"Bouřkové mraky jsou taky nebe," poučila ho čarodějka.