Nebe hustě pokreslené pruhy kondenzačních stop a prozářené paprsky slunce v brzkém podzimu volalo po peru básníka či štětci malíře.
Volalo tiše, marně a zbytečně.
Nahoru vzhlíželi jen malí kluci a pár vážných mužů s přilbami, které tak trochu připomínaly polévkové talíře. Ostatní měli už dlouho úplně jiné starosti.
A potom se do ticha rozeřvaly sirény.
Unavený muž s knírkem a šálkem čaje v ruce nevlídně pohlédl k nebesům.
Nedají mu pokoj, už ani tady.
"Pane, bude nálet! Musíte okamžitě do krytu!"
"Dnes nebo třeba za měsíc, jako by na tom záleželo…“
***
Neville Chamberlain zemřel na rakovinu devátého listopadu 1940.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
celé pěkné, a ten první
Rya
celé pěkné, a ten první odstavec ve vztahu k dalšímu úplně nádherný.
DÍKY!!!
kopapaka
DÍKY!!!
Rya mi vzala slova z úst :)
strigga
Rya mi vzala slova z úst :) první odstavec je tak nádhernej. A celý je to moc dobrý.
Díky moc...
kopapaka
Díky moc...