Nesnášejme hloupé ovce!

Už zase si na něj ukazovali. Vyhýbali se mu. A přitom se chtěl jen přidat, být třeba tou nejnepatrnější součástkou v tom velkém celku. Byl by pro to ochoten udělat cokoli. Cokoli! Nechápal to. Hořké slzy mu kanuly z očí.
Jediné, co ho drželo naživu, byla naděje, že se mu jeho přeměna podaří...
*
A ten den skutečně přišel.
Rozběhl se skrz stádo. Ovce mu mávaly na pozdrav. Poprvé ve svém životě se cítil skutečně šťastný. Svobodný.
A pak zafoukal vítr a odnesl jeho rouno pryč. V tu chvíli někdo zakřičel:"Vlk, je mezi námi vlk!" a ovce se zděšeně rozprchly.