Moje!

Andrásovy nelidské zuby cvakly jen několik milimetrů od Jessieho krku a vlkodlakův dech, který se provinilci otíral o holou kůži, ježil hyenodlakovi vlasy na zátylku. Alfovy oči byly světlé, vlčí, v těch Jessieho se odrážela smrtelná hrůza.
"Pane Nashi, tu bonboniéru bych vám i odpustil, ale vy si prostě nedáte pokoj. Pokoušíte moji svatou trpělivost."
"Ale vždyť to byla jen jedna pařížská trubička..."
"Byla to moje trubička!" Zavrčel András a skleničky v policích za jeho zády se rozechvěly tichými tóny.
Hyenodlak v tu chvíli myslel jen na jediné - hlavně se nepochcat strachy na ten drahý perský koberec v alfově pracovně.