Díky za každou novou kolonu

Ranní cesta autobusem do práce. Díky za kolonu, která mi dovoluje nahlédnout do životů druhých. Každé auto má příběh, stačí překlenout dvojité sklo a osudy jsou nahé, nikdo nečeká, že je ve svém mikrosvětě pozorován. Starší pár, ona řídí a nervózně si hraje s řetízkem, on bez ustání mluví. Manželská ignorance. Kluk, co náruživě kouří cigaretu a poklepává na volant. První práce. Dvě ženy, smějou se a jsou rády, že se nemusí loučit. Přátelství. Parta dělníku. Nezáleží, jak jednotvárné jdou dny, hlavní jsou rodiny, co toužebně čekají na výplatu. Ještě že sedím v autobuse a nikdo mě nevidí! Nebo vidí?!