Kajetán byl vždycky tak trochu rebel. Nad věcí.
Ale už pár měsíců se pravidelně probouzel zpocený a vyděšený.
Nikdy se nenechal poutat konvencemi. Nenechal se poutat nikým a ničím.
Ale nepovědomý dívčí hlas v jeho snech ho děsil.
Kajetán věděl všechno o příčině a následku.
Ale tohle nechápal. Neměla odkud znít.
Pečlivě zametal stopy.
Když ho probudila noční můra, sáhl pod polštář.
Co se zabíjení týkalo, Kajetán magii nepreferoval. Vždycky toho žádala na oplátku příliš.
Když nahmatal povědomý tvar pistole, uklidnil se.
Všechno bylo v pořádku, dokud měl u sebe poslední výstřel.
Poslední. Speciální. Ten, který si schovával pro sebe.
Po, 2011-04-04 20:31 — Aries
Chudák Kajetán
Chudák Kajetán
Pro psaní komentářů se přihlašte
Po, 2011-04-04 21:40 — Lunkvil
Nepřítel se má asi nějak
Nepřítel se má asi nějak podezřele dobře, že píše takové depresivní věci, že? Budu muset nějak zasáhnout;-)
Pro psaní komentářů se přihlašte
Po, 2011-04-04 22:10 — Danae
Brrr, u toho se dá akorát
Brrr, u toho se dá akorát syknout. "Neměla odkud znít." Děs a hrůza.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Po, 2011-04-04 23:36 — Arengil
zas jedna depresivní
je vidět, že máš obzvlášť dobrou náladu. Ale líbí se mi to.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit