1. kapitola

"Slečno, tak snad přemýšlíte o odpovědi na mou otázku! Doufám, že nejste myslí někde venku u koní nebo u jezera," ozval se přísný hlas madame Tressy.

"Nikoliv," špitla Eline.

"A o čem tedy přemýšlíte, když ne o odpovědi na mou otázku?"

"O včerejší hodině přírodních věd."

"Tak mi tedy řekněte, o čem ta hodina byla," začala madame Tressa zkoušet a Eline měla velké štěstí, že si minulou látku dobře pamatovala.

Když se madame dožádala několika správných odpovědí, ozval se gong, který ohlašoval, že paní domu přijela na oběd. Eline už se moc těšila, ale neodvážila se zvednout ze židle dřív, než jí to madame dovolila. Když ji však madame Tressa s povzdechem propustila, téměř vyběhla z učebny.

Proběhla knihovnou, pak se zastavila, rozhlédla se na všechny strany a zaposlouchala se. Madame Tressu nebylo nikde slyšet ani vidět. 'Nu což,' pomyslela si Eline 'pro jednou to přece přes stáje vzít můžu.' A pustila se po schodech dolů.

Doběhla ke stájím a rozrazila dveře. Udýchaně se zastavila u svého koně a pohladila ho. Říkala mu Klér. Byl to pěkný hnědák s krásnou, pan Zbyšek říkal medovou, srstí. Eline ho měla moc ráda a moc ráda na něm jezdila. Dostala ho před rokem od maminky a moc si toho vážila, protože maminka se koní bojí a sama by si na tak velké zvíře sedla jen z nejvyšší nutnosti. Sice Eline neřekla, co taková nejvyší nutnost je, ale Eline si představovala, že by muselo nejmíň hořet, aby maminku viděla v sedle. O to víc jí tedy byla vděčná, když jí koupila koně a dokonce jí dovolila na něm jezdit.

Klér zafrkal a otřel se jí o rameno.

"Ne, dneska nic nemám." musela ho zklamat Eline, "ale odpoledne určitě přijdu s něčím dobrým a možná si i někam vyjedeme."

Podívala se z okna. Slunce stálo tak vysoko, že jej ani neviděla. 'A jó, poledne,' pomyslela si a plácla se do čela. Madame a dokonce a ani maminka to neměly rády, ale teď to opravdu vystihlo situaci.

Vyběhla ze stájí a nejrychlejší cestou nahoru. Než vpadla do salónu, tak si ještě rychle před zrcadlem na chodbě urovnala vlasy. Stejně jí lítaly všude možně, ale aspoň něco. Vešla do salónu, nikdo tu ještě nebyl. Eline si oddechla, kdyby tu již čekala madame Tressa, tak by dostala vyhubováno. Eline se posadila na sofu a čekala na maminku a madame Tressu, aby společně mohly podle zvyku vejít do jídelny k obědu.