13. Bezpráví

„Není to fér!“
Erika dusala do kopce po Schwerinově třídě. Nekoukala napravo nalevo, vytočená doběla. Chtěla mu jen udělat radost, to se snad smí! Příště si sní všechny dobroty sama! Nestojí o sbírání drobečků. Jinak by to nedopadlo, tolik natěšených dětí. A všichni se k Fredymu mají.
Nesnese už ty jejich vzpomínky na letní tábor. Pořád dokola bájili o koupání v Orlici, o dobrodružných hrách a večerních ohních. O společenství, kde se dělili o všechno. Jmenuje se to tam Bezpráví. Cha cha, to sedí! Ji tam maminka nepustila a nejspíš kvůli tomu je na ni teď Fredy naštvaný.
Doběhla na Letnou dříve než obvykle, adrenalin u nosních dírek. V kuchyni seděl u čaje Otto. Prosvištěla kolem něho, napůl pusy broukla pozdrav a chytila kliku do pokojíku.
„Počkej, tam nechoď!“
„Proč?“ otevřela dveře a strnula. Její útočiště bylo nacpané nějakými krámy. Krabice na podlaze, kufry, hromady šatstva zakrývaly postel. Navrchu, pěkně usazené na naducané peřině, ukazovaly stolní hodiny v naleštěné dřevěné skříni čtvrt na sedm.
Z pavlače zazněly hlasy, maminka nesla mimino v zavinovačce a za ní šla neznámá paní s klukem. Vláčela další nacpanou tašku.
„Eriko, nějak brzo dneska. To je fajn, aspoň nám pomůžeš se stěhováním!“
„My odjíždíme? Tatínek konečně zařídil lístky?“
„Paní Týleová se s dětmi stěhuje k nám. Museli uvolnit byt.“
Erika se nezmohla na slovo. V jejím pokoji budou odteď bydlet cizí lidé. Na ní nikomu nezáleží. Zůstala stát uprostřed kuchyně.
Maminka položila děcko na kanape, kde se okamžitě rozbrečelo. Rezignovaně ho zase zvedla do náručí, otočila se k dívce zády a vedla ty osoby do jejího pokoje.
Erika se otočila na patě, Ottu jen přelétla očima, zamířila ke dveřím a tiše se vytratila do soumraku.