Povídka bude obsahovat prvky hororu a špatnou poezii.
Plním druhé překvapení.
Toho večera usínal pln očekávání.
V klubovně v krajině Soumraku ho přivítalo obvyklé zelené šero. Nicméně věci se změnily. Známky rozkladu, které pozoroval při poslední návštěvě se rozšířily. V ruce u zůstal kus zábradlí, kterého se chytil. S každým krokem se z podlahy vznesl obláček spór, jakoby nějaká houba rozežírala konstrukci klubovny. A místo stolu a židlí uprostřed klubovny už zůstala jen hromada vlhkého prachu. Zkusil se jím prohrabat, jestli nenajde alespoň zbytek kroniky ale zvířený oblak ho rychle donutil ke kašli. Odvážil se slézt dolů, ale pod stromem nebylo, krom spálené země a polámaných stromů, ani památky po stvoření které ho napadlo. Rozhodl se tedy podívat směrem k Millerovic domu.
Mnoho z něj nezbývalo. Cokoliv to bylo, s čím se tu minulou noc setkal, z domu nezbylo víc než jen hromada suti a rozbitých tašek. Tam kde býval hlavní vstup, leželo přes sebe několik trámů. John poklekl a začal odhrabávat úlomky cihel a omítky. Netrvalo dlouho a narazil na chomáč srsti pohřbený pod těžkým trámem. Vzal do ruky trs chlupů a ucukl - na omak byly vlhké a nepříjemně lepkavé. Odhrabal ještě kus dál a zastavilo se v něm srdce. Onen chomáč srsti se ukázal být končetinou zakončenou čtyřmi jako břitva ostrými pařáty, každý velikosti kapesního nože. Potom si všiml, že kolem zápěstí mělo stvoření omotaný kus kožené šňůrky. Pokusil se ji vysvobodit, ale nakonec ji musel přeříznout jedním z pařátů. Na jejím konci se jako přívěsek houpal zub nějakého zvířete.
Pocit mravenčení za krkem ho přiměl otočit se. A tam, o kus dál ve stínu stromů, stála postava chlapce. Vykročil směrem k chlapci a ten k němu promluvil:
“Hledáš-li osud tak věz,
Světlo nenajdeš
V soumraku zajdeš
A temnoty se střež”
Chlapec poté začal couvat mezi stromy.
“Počkej, kdo jsi?!” zvolal za ním John a dal se do běhu.
Slunce zapadlo a John se probudil.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit