41 Vřící kotel hněvu

Je po všem, dav se rozešel.
Neri a Tyn chtějí svolat ostatní, ale nejde to, všude se to stále hemží pomocníky a dozorců je v prostoru také více, než obvykle.
Vypadá to, že čekají, že se něco semele.
"Tohle nemá cenu Tyne, musíme počkat."
"Jasně, většina pomocníků je venku, časem budou utahaný, pokusíme se sejít tak za půl cyklu."
Kdyby se tak dalo čekat, že hněv tou dobou trochu opadne, a půjde se rozumně domluvit. Taková bláhovost... Za půl cyklu se sotva něco změní! Sám jen obtížně přemáhám svůj hněv, a dobře vím, že ani za sto cyklů to nepřejde.

Neri sedí a přemýšlí.
Přišla za ním Lala: "To bylo hrozné, co teď budeme dělat?"
"Právě nad tím přemýšlím."
"Co si o tom promluvit?" snaží se přiblížit.
"Teď ne, potřebuju bejt sám a soustředit se," odtáhne se.

Nakonec to trvalo skoro celý cyklus, než se sešli.
Tohle nevypadá jako když se sejdou přátelé...
Všichni jsou vyčerpaní, ani já nespal, nešlo to.
"Manto je pryč, neudělali jsme nic," zavrčela Natari, "za pár cyklů to může bejt někdo další, a Neri zas neudělá nic. Když se o něco pokusíme hned, alespoň budeme mít šanci na rychlejší smrt!"
"Pokud ti jde o rychlou smrt, tak víš, kde jsou schovaný nože, můžeš se rovnou podříznout. S dobrým plánem máme šanci dozorce přemoct! Chápu, že teď je ti všechno jedno, ale myslíš, že by byl Manto rád, kdybysme teď udělali chybu?" utrhl se na ni Karameldas.
"A jakej je ten dobrej plán? Pořád se jen na něco čeká, to může trvat i věčně! Máme málo zbraní - tak teď nemáme Manta, Máme málo členů - budeme brát kde koho, až nás někdo prozradí!" přidala se k Natari Renza.
"Stále je nás míň než pomocníků. Už jsme přeci probírali, že máme jen jeden pokus. Musíme využít každou možnou výhodu, ne se snažit jít proti zdi," vyjádřil svůj názor Tyn.
Fint už to nevydržel poslouchat: "A co na to Neri? Nezachránil Manta, protože nechtěl, nebo nemohl? Spoléháme se na jeho schopnosti, můžeme se ale spolehnout?"
Neri zatím jenom poslouchá, pozoruje a snaží se vnímat rozpoložení přítomných.
Mohl bych tu sedět a hádka by pokračovala bez konce.
Tedy nakonec by skončila - rozkolem. To by byl konec.
"Přestaňte se hádat! Jsme přeci všichni na jedný straně!
Zaútočíme!
Bude to brzy, ale ne hned!
Plán útoku začneme připravovat co nejdřív, ale spustíme ho až bude vhodná doba.
A né, vhodná doba, tím nemyslím za tisíc cyklů. Jde o to, že teď jsou na nás připravení. Všimli jste si, že je v prostoru víc dozorců? A kdo ví jak to vypadá tam u nich.
Počkáme jen dokud nepolevěj.
Další věci už se nebudeme snažit propašovat, evidentně to teď víc hlídaj, budeme si muset vystačit s tím co máme.
Soustředíme se na kontaktování dalších lidí, ale jen takových, co si jima budem jisti, a co nám můžou pomoct v boji.
A nakonec. Já rozhodně jdu s váma a použiju na dozorce všechno, co dovedu!"
Všichni zmlkli, když Neri promluvil, a když skončil, mlčení ještě pár vteřin trvalo.
Oskavan jej přerušil: "Nejdřív musíme vyřadit pomocníky. Nemůžem je mít v zádech až půjdeme po dozorcích. Navíc se od nich dovyzbrojíme. Každej druhej si někde schovává něco ostrýho."
"A pomocnický mundůry můžem použít k získání momentu překvapení," napadlo Karameldase.
Nálada se změnila.
Postupně se přidávali další a rozjelo se drobné plánování.
Nakonec se rozešli aby se každý pokusil o alespoň krátký spánek.
Selek byl celou dobu nezvykle zamlklý.

I Neri se chystal usnout.
Snad jsem dnes zachránil situaci. Anebo naopak odstartoval katastrofu.
Teď už to ale stejně nejde vrátit.
Dalo se to do pohybu.
Jakoby mi bylo najednou líp, něco ze mne spadlo.
Na druhou stranu je mi hůř, jakoby mi něco důležitýho vyklouzlo z rukou.
Teď už můžu všechno jedině trochu pozdržet, anebo urychlit.
A až to začne, tak bejt připravenej na cokoli.
Myšlenky se staly více a více nejasné.
Neri se ponořil do neklidného spánku.