6. Spojenec

Opatrně, potichu našlapuji.
Tady mám správné místo!
Skok nahoru.
Nehnutě stojím a pozoruji.
Ha! Něco se hýbe!
Rychle k tomu.
Fs, jenom pavouk.
Ti nechutnaj dobře.
Tumáš ránu!
Musím pořádně obhlídnout celý prostor.
Slyším podezřelý zvuk?
Nic zajímavého...
Ale odkud sem jde ten neznámý pach?
Seskakuji, popoběhnu, protáhnu se škvírou.
Jo, tady blízko musí být zdroj.
V té nové dřevěné věci.
Hop a jsem na okraji.
Opatrně, kýve se to, ale nic co bych nezvládnul.
Co to tady máme?
To dvounožčí mládě.
To musím pořádně očichat a zjistit co a jak.
Nechali ho tu jen tak ležet.
Jé, ono to nespí.
Vono si to mě všimlo!
Olíznu to.
Budeme kamarádi?
Co? Ty si chceš se mnou povídat? Jak?
Aha. Ne. Nikdo jiný si se mnou ještě takhle nepovídal.
Tohle? To je moje teritorium!
Jo. Je hóódně velký.
Dá se jít nahoru, na venek, dolu a do děr a...
Ukázat?
No tak tady, tak tady to mám hodně rád, je tam příjemné teplo a bezpečí...
Tam?
Tam nevím, málokdy se tam dá dostat.
Mnoho zajímavých pachů je tam. Dvounožci mě odtamtud vyháněj.
Ne. No, sem tam, trochu. Ale spíš chytnu myš nebo lítáka.
Já? No kocour přeci. Důležitá osoba tady kolem.
Dvounožci na mě volaj kocoure anebo Drápe. To se mi moc nelíbí.
Zní to hloupě a obyčejně.
Jo, to bych mohl.
Když myslíš.
Jasně, udělám to. Na mě je spoleh.
No, proč ne, když to bude znít vznešeně.
Xenofax?
Jo, to se mi líbí.
Tak dík, poběžim.