76. kapitola – V níž se konečně objeví jednorožec
Tu noc ležela a v ruce svírala látku sestřiny noční košile – té staré známé s vyšívanými lemy, která by zasloužila důkladnou správku. Klára se o to občas snažila, ale čenich stále představoval značnou překážku v soustředění.
Trik, díky kterému ostatní tak úplně nevnímali její podobu, na ni samotnou neplatil.
A na Šárku neplatil sestřin předstíraný klid. I když s vlčím obličejem neměla takový rozsah jako dřív.
Šárka si předsevzala, že s sebou nesmí trhnout, kdyby se Klára v noci otočila k ní a ona se propadla do toho spánku–nespánku a pak se probudila s hrůzou a křikem při pohledu na sestřin obličej.
Přitom jak si připravovala všemožné děsivé scénáře, které se mohly odehrát – od sestřiny konečné proměny, která by jí znemožnila vykonávat funkci zahradníkova pomocníka ani cokoli dalšího, co ji tady může potkat, po obavu z toho, že ji někdo pozná, že někdo prohlédne její velmi nejisté kouzlo, kterým kryla sestru a sebe a na to druhé občas zapomínala a dělala to vůbec dobře?
A jak najdou Mladu, když si nechali uniknout příležitost mezi prsty? Byla to hloupost, vážně pěkná pitomost a teď čarodějnici hledala v každé opuštěné a trochu divné chalupě po cestě.
V té, do které nyní vstoupila, byla prázdná místnost. Na stole ležela otevřená kniha, jíž dělala závaží lebka. Šárka ji nahmátla a chtěla ji odstrčit stranou, aby mohla svazek prolistovat, ale vtom pod prsty ucítila proud vlasů a teplo a srst.
Procitla a spustila ruku ze sestřina huňatého čela. Dva matné záblesky v hluboké tmě Šárce napověděly, že ji Klára pozoruje. „Promiň,“ zamumlala. Ještěže lebce ve snu nezkoušela strčit prsty do očních důlků nebo jí počítat zuby.
Chyběla jí její proutěná knihovna. Ale ani v té už nebyla v bezpečí. Zmocnil se jí plíživý pocit, jestli to nemá taky něco společného s dospíváním.
Ráno se neslo ve znamení další práce a příprav. Klára coby Bořek nejspíš právě někde pletla květinové girlandy, zbavovala růže trnů nebo co takový pomocník, jehož tvář si nikdo nedokáže vybavit, může provádět.
Samotná Šárka po krátkém a ostudném pokusu se škubáním kachny dostala zpátky svůj škopek a úporně se ho držela.
Tak úporně, že kolem poledne musela do komory pro suchou sukni a halenu. Když otevřela dveře, přistihla Kláru, jak narychlo ometá květiny a všelijakou zeleň ze sebe, z titěrného stolku s titěrným zrcátkem, který někde splašila, a zakopává býlí pod postel.
Pak si otřela oči a popotáhla.
„Co tu děláš?“ zeptala se Šárka.
Klára zavrtěla hlavou a od ucha jí odlétla fialka. Pokrčila rameny a hned se odhodlaně narovnala, přitom se spíš zdálo, že se narychlo skládá dohromady a neví, čím začít.
„Dnes přijde den, kdy se splní můj sen,“ řekla Šárka. „Tak to bylo, ne?“ Některé písničky jsou tak neodbytné, že se vám zavrtají do hlavy a čekají na tu nejméně vhodnou příležitost. Šárka by se vsadila, že jednou na smrtelné posteli z ní místo památných slov pro budoucí generace vypadne: „Dnes se splní můj sen.“
Klára sebrala plášť, pak sebrala další kytky z podlahy a to už se stihla sebrat i Šárka. Zamířila ke skříni s medvědím převlekem, protože se uvnitř ukrýval podstatně pestřejší zvěřinec.
„Počkej, něco tu pro tebe mám,“ řekla. „Když maškarní ples, tak maškarní ples.“ Šramotila a šelestila a pak s vítězným „ahá!“ vytáhla šaty a k nim masku. Klára by ji ještě před půl rokem brala všemi deseti. Teď váhala.
„Budeš tam skrytá a ani se nemusíš s nikým bavit. Ideální zábava. Budeš jenom tančit a pojídat ty trpasličí chlebíčky, které připravují v kuchyni. A dokonce nejsou z trpasličiny,“ dodala pro úplnost, protože sestra ještě váhala. „Máš tu dokonale sladěný úbor.“ No tak, dokonalost je tvoje hájemství.
Když šaty vyzkoušely, ukázalo se, že v nich chodil někdo o trochu menší, ale když do nich Šárka Kláru nasoukala a ta se zatočila v kole – přitom v úzkém prostoru komory srazila košík se zaprášenými klubky, hromádku květin, které se jí podařilo posbírat –, bylo to ono. Klára se ocitla zpět ve svém živlu, a jakmile jí Šárka nasadila masku, zapracovalo čistě klárovské kouzlo. Čenich jednorožce přilehl na Klářin nový nos, oči, které hleděly skrz otvory v masce zářily, a… „Tohle by mohlo vyjít,“ řekla si Šárka. „Kdybych teď tu masku nadzvedla, byla bys pod ní zase ty?“
Klára si nervózně zamnula ruce a osahávala jednorožčí nozdry, uši, hřívu.
„No, jestli si nejsi jistá, je tu ještě kostým osla. Do toho by ses taky vešla.“
Klára po ní hodila polštář.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit