8. část

‘22. září 2000
Lampa a lano zmizely z klubovny. Lucas zaběhl nahoru do kopců k šachtě a našel Alexův batoh pohozený u vstupu. Dál se ale neodvážil.
23. září 2000
Šli jsme s pravdou ven a přiznali se rodičům a šerifovi. Všichni teď máme zaracha a skoro celé městečko se vydalo hledat Alexe do dolu a okolních kopců.
28. září 2000
Alex se stále nenašel. Šerif si pozval každého z nás na stanici a vyptával se nás na náš klub a na naši cestu do dolu. Prý s horolezeckou výstrojí prolezli celý důl ale Alexe nenašli. Ukázal mi druhý smotek lana který našli uvázaný nad propastí - konec byl celý černý, jako by ho snad někdo protáhl ohněm. Pokud se Alex nenajde do týdne, prohlásí ho za mrtvého…
3. října 2000
Alex je zpět.
4. října 2000
Alex se zničeho nic objevil včera ráno z lesa u Millerovic, tam kde máme klubovnu. Celý den strávil s rodiči u šerifa na stanici. Prý neví, kde byl a co tam dělal, nic si nepamatuje.
7. října 2000
Alexe drží doma a nepouští ho na krok, o návštěvě klubovny nemůže být řeč.
16. října 2000
Alex byl dnes ve škole. Nechtěl nám zprvu nic říci, ale naznačoval, že má velké noviny a že máme počkat do klubovny. Po škole jsme tam zašli, přestože je pondělí.’

Na následující stránce se skvěl velký, barevnými tužkami vyvedený nadpis čtoucí: ‘Soumrak’. Pod ním pokračoval zápis vedený jinou rukou.

‘Já Alex Adams, jsem se navečer dne 20. září 2000 vydal do staré důlní šachty a učinil jsem nesmírný objev. Po laně jsem sešplhal do propasti, kterou jsme o týden předtím objevili s klubem. Cestou do propasti jsem musel ztratit úchyt na laně a spadnout. Probudil jsem se v krajině Soumraku. Propast je bránou do jiného světa, světa kde je čas zmrzlý do jedinečného okamžiku těsně před západem slunce. Svět vypadá docela jako náš, jen trochu jinak. Z dolu jsem snadno došel zpět ke klubovně. Millerovic les je ve světě Soumraku daleko vyšší než ve skutečnosti. A není tam podzim, listí je zelené a pod korunami vládne zelené šero. I klubovna je jiná. Je vysoko na stromě a obrovská - tvořená lávkami a plošinami! O takové klubovně se každému může jen zdát. Nevím jak dlouho jsem jejím průzkumem strávil, ale musely to být celé dny. A potom slunce konečně zapadlo. Když jsem se ve tmě vzpamatoval, zjistil jsem, že jsem zpět v naší maličké klubovně.’

‘20. října 2000
Alex trvá na tom, že se musí vrátit do světa Soumraku a pokračovat v průzkumu. Zítra nás tam všechny prý vezme.’