Alžběta a drak

Ráno hledala, kudy utéct. Nejednou se pootevřely dveře – zamčené zvenku!
Tiše vstoupil starší muž, zjevně místní.
Zašeptal: „Neublížili ti? Zjistil jsem, že Sorin někoho odvedl. Jsem Asir, pomůžu ti vrátit se domů…“
Měl bystré vlídné oči, Astrid mu důvěřovala. Kývla.
Útěk byl nesnadný, střídala se dlouhá nehybná čekání s bleskovými přesuny, kde nesměla udělat chybu. Jak byla vděčná za hodiny závodního tance! Ovládnout stres, uvolnit se a mít jistý krok. Jenže tohle nebyl tanec…
Podařilo se jim dostat až k průchodu.
S díky ho objala.
Poděkování odmítl. Pokud ji Assani opravdu chce, nebezpečí nezmizelo.
Vzápětí vytáhl z brašny digitální hodinky…

Kristina stála v bohatě vyzdobené komnatě a dívala se oknem do zahrady.
Tehdy… ta noc.
Představila se mu jako Kristina, nechtěla, aby znal její pravou identitu.
Když za ní přišel do ložnice, která se nedala zevnitř zamknout, zkusila utéct. Marně.
Usmál se a dlouze se jí zadíval do očí. Měl krásné oči… tehdy ještě netušila, že magie může být skutečná.
Vlastně byl laskavý – jen ji svojí vůlí zbavil jakéhokoliv strachu.
Tedy i pudu sebezáchovy.
Byl pozorným milencem a beze strachu si Astrid i navzdory své nezkušenosti dokázala společnou noc užít.
Naštěstí.
Později jí to pomohlo věřit, že neotěhotněla při znásilnění.

Ilya stála na hradbách a pozorovala ledové burácející moře.
Doma je určitě slunce, teplo, v říjnu stále spousta květin.
Proč musel otec prodat zrovna ji? Jistě, byla ze sester nejkrásnější…
Profoukl ji ledový vítr.
Snesla by i zdejší zimu, mít její manžel srdce!
Koupil si ji jako chovnou klisnu, a teď ho ani dědic nezajímá.
Bože, je tak sama!
Doma by ji obskakovali, maminka i sestry by jí dělaly společnost, těšily by se na děťátko. Smích, teplo, radost…
Zoufala si. I dítě v jejím těle jí přišlo jako nepřítel.
Květina jihu mučená zimou a samotou.
Nemilovaná.
Příliš slabá na život.

Služebné potají reptají.
„Máme té mladé připravit pokoj! Že se pán nestydí. Naše ubohá paní!“
„To víš, paní je daleko… a to cizozemské kuře má na dosah.“
„Jak může? Paní Ilya je kráska, vznešená a… konečně čeká jeho dědice.“
„Možná právě proto se pánovi zachtělo dívčiny. Třeba paní není… přístupná?“
„Proč ho hájíš?“
„Nehájím. Musíme ho poslechnout, tak hledám důvody. Aby mi to nevadilo.“
„Ještě ji přitáhne Sorin! Fuj.“
„Tiše! Neříkej jeho jméno. Zabil už pro míň.“
Ustrašeně se rozhlédnou.
„To by pán nedovolil.“
„Myslíš, že by se ho Sorin ptal?“
„Mlč už. Jdeme rozestlat a zatopit.“
„Chudák naše paní!"

Propadla se časem?
Město, dům i lidé vypadali jako v osmnáctém století. Muž v černém ji předal majordomovi.
Seděla za stolem prostřeným pro dva, služebné ji obskakovaly a… hlídaly?
Pak přišel on. Vysoký, štíhlý, středního věku. S nehybnou tváří a palčivýma očima.
Pán.
Odložil meč i dýku, a přisedl k ní.
Konverzovali, jako by se neocitla ve světě, kam nepatří.
Astrid by se opravdu líbil, kdyby neměla pocit, že mu je servírovaná i s večeří.
Horečně uvažovala – jaké má možnosti? Jiné než… poslechnout, co jí někdo nařídí?
Snažila se být ostražitá a rozumná. Víno nepila.
Večeře skončila.
Co bude dál?

„Táhněte odtud! Chlastáte a zboží je stále vysypané. Jestli se to dozví pán, budete litovat!“
Odrbanci byli silní a hřmotní, ale pod pohledem nevelkého muže v černém okamžitě schlípli.
Astrid se ulevilo, ale jen na okamžik, protože potom se poprvé zadívala do chladných světlých očí svého… zachránce?
Měřil si ji hodnotícím pohledem, potom kývl, a zdvořile ji pozval do domu svého pána.
Snadno poznala, že odmítnutí nepřichází v úvahu. Vypadal, že se těší na to, co by s ní udělal, pokud by ho neposlechla.
Tehdy to bylo vlastně poprvé, kdy musela jednat proti své vůli – protože prostě neměla na vybranou.

Její kroky zastavila hudba znějící z průjezdu starého domu. Veselá melodie ji lákala dovnitř – píšťaly, trubka, bubínek. Kdo ve Větrném Újezdu umí hrát takovou hudbu?
Zvědavost ji dovedla na druhou stranu průjezdu. Ovšem kde měly stát protější domy, byl rozlehlý dvůr. Proboha, kde se kolem vzaly zasněžené horské štíty? Ve městě?
Najednou se objevili tři chlapi – páchnoucí, oblečení v hadrech a zjevně opilí.
Okamžitě se pokusila utéct, ale tam, kde byl před chvilkou průjezd, byla jen špinavá kamenná zeď.
Byla v pasti.
Nevybíravými slovy jí líčili, co ji čeká a smáli se jejímu strachu.
Než se objevil muž v černém.

Fandom Alžběta a drak se vztahuje k příběhu, který je aktuálně tvořen. Není to opravdová fantasy, spíš román s fantasy prvky. Spojuje se v něm náš současný svět s dimenzí, kterou jsem nenápaditě nazvala Království. Alžběta je na začátku zcela normální žena, ale poté, co ve stavu strašlivé kocoviny najde dračici v nesnázích, začnou se dít věci - a to v obou dimenzích. :)
Během letošního DMD jsem napsala miniseriál, který jsem pojmenovala Brandiny děti... je to veselá odbočka od hlavního děje, aneb jak to vypadalo, když si na drsný nátlak své matky dala dračice Brandy pauzu v úspěšné kariéře za účelem založení rodiny:))
Celý text najdete zde :)
https://1drv.ms/u/s!AkBp69YGb1GFh-kSWiQ8kiFoG2dj-w?e=tSvcbp

Poprvé se mi ten příběh mihl hlavou začátkem roku 2014. Hříčka… legrace.
Alžběta a drak.
Veselé drabblení v první osobě.
Plynuly roky a příběh mi v hlavě zůstával. Měnil se, rostl.
Zvážněl, ale humor se z něj nikdy nevytratil – kdo by odolal dračici páchající neplechy v našem světě?
Ale nebyl psán.
Až do dubna 2019. Tehdy jsem poprvé ucítila, že psát musím:))
Začala jsem. Pomalu, neměla jsem plán. Ale věděla jsem, co potřebuju říct. Alžběta, Artuš a ti ostatní.
Příběh organicky roste, košatí. Tak nějak sám od sebe, postavy se objevují a dokážou mě překvapit.
Stal se příběhem mého srdce.

Alžběta a Brandy seděly vysoko na skalním štítě a dívaly se dolů do krajiny. Byl to právě rok, co se potkaly.
„Co myslíš,“ zeptala se trochu váhavě Brandy, „stálo to všechno za to?“
Alžběta se přitiskla blíž k jejímu ohromnému hřejivému tělu a trochu se zamyslela.
Byla živá. Jiná, ale živá.
Svět v podstatě fungoval a jí nebyla zima.
Měla dojem, že za ten rok zažila víc, než za předcházejících třicet let.
Beznaděj i naději, lásku i žal. A spoustu dobrodružství!
Získala úžasné přátele. Zjistila, komu může věřit.
Má Brandy.
Pohladila velikou dračí hlavu a přikývla.
Brandy vychrlila jásavý plamen.