Abhorsenka

Pohraničí nikdy nevypadalo klidněji než teď. Mrtví byli spoutáni píšťalami, Abhorsenka byla v Belisaere, což znamenalo jednak svatbu s Prubířem a jednak to, že nebyla zapotřebí zde. Čas příjemně plynul a nuda zírala ze stanovišť.
Staré bodáky a zbroj časem zrezivěly a byly nahrazeny. Místo nich přišly pohraničníkům supermoderní zbraně včetně slušivých a zaručeně neprůstřelných vestiček, které vypadaly skvěle při vojenských přehlídkách.
...Dost času na karty i alkohol - prostě pohodička.

Ve sklepě Abhorsenova domu se ze spaní zavrtěl černý kocourek jménem Kerrigor, ale nejmenší ze všech zvonů na jeho obojku se neozval. Srdce mu dávno zpráchnivělo.
Jeho den se přiblížil.

Lirael se pod ruce přimotal Macek, který nevybíravě odstrčil Fenku, právě když mámila šunku. Dívka se zarazila a zbystřila nad démonovou náhlou přítulností. Nevěřila mu ani Fenka - vycenila tesáky a dotčeně si odfrkla.
"Jestlipak víš, že hlazení koček uklidňuje?" broukl Macek.
Nevěřila mu ani slovo. Už několikrát se pokoušel lstí osvobodit, ale cítila, jak proti vlastní vůli vplouvá rukama do srsti. Kocour vrněl jako sbíječka a jen tak mimochodem si posloužil šunkou, po níž Kibeth pokukovala.
Fenka namíchnutě vytáhla zuby z bandalíru na druhé židli Rannu a tiše zazvonila. Ten nejdokonalejší tvar pro jednorázové výsadní uspání měl stejně zvonek Abhorsena...