Svéráz národního lovu

Horizont nebe olízl jazyk aurory – krvavý jako jazyky carských barzojů. Velkých ve zlu a velkých v odpouštění…
Ruce velkokněžen jsou laskavé. Taťána Nikolajevna sundává bělostnou rukavici a skloní se ke vpadlým chrtím bokům, by je pohladila. Nebojí se ani hltavých chřtánů, krmí je… Jest v pravdě důstojno blahoslaviti tebe, Bohorodici. Bránu milosrdenství otevři nám, abychom doufajíce v tebe osvobozeni byli od bídy.
Черный ворон, я не твой!
Saně na sněhu hladce sviští, krvechtiví barzojové napínají řemeny a vrchní lovčí ještě připíjí velkoknížeti na kuráž.
Přípitek musí být krátký. Jako výstřel.
Poslední.
Barzojové už byli vypuštěni.
Черный ворон, весь я твой...