Ayakashi Ayashi

A/N: Nechtěl by se někdo seznámit s fandomem? Je moc hezký.
Saizou si pečlivě sčesala vlasy a kolem krku si omotala šálu. Jak dlouho ještě? Jak dlouho ještě bude předstírat. Jak dlouho bude toužit po pomstě. Kdy konečně přijde někdo, kdo ji pochopí takovou, jaká je.
Včera jí poprvé bylo trapně. Když si o ní kolemjdoucí mysleli, že je mužský gejša, trochu se zastyděla.
Když si teď v zrcadle prohlížela svou podobu, uviděla, že uvázla kdesi na půli cesty.
„Přestáváš vypadat jako chlapec, Saizou,“ řekla si a zastrčila za pas meč. „Proč nevypadáš jako žena?“ zeptala se a vyzbrojila se vějířem.
Bylo jí smutno. Ale prozatím byla chlapec. A ti nepláčou.

A/N: Pro neznalce fandomu asi těžko rozklíčovatelná záležitost. Nicméně pro lepší přestavu, Atl je Mexičanka, která se omylem dostala do Japonska, bohužel pro ni v době, kdy se cizinci mimo Nagasaki bez milosti zabíjeli.
Snad se to někomu zalíbí.
Atl již znovu pozorovala západ slunce. Stýskalo se jí. Věděla, že její přítomnost ve čtvrti Jošiwara je nezbytná. Nikde jinde v Edu by se nemohla tak dobře ukrýt. Zároveň byla v blízkosti Bansha Aratamesho.
Západy slunce jí připomínaly vzdálenou zemi, ze které zmizela. Na chvilku zavřela oči a byla zpět mezi pyramidami. Všichni kolem byli schopní vyslovit její jméno a tmavá pleť byla normální.
Otevřela oči a zaostřila na střechy Eda. Vzdychla. Stále cizí země, cizí zvyky. A Yuki nikde.
Mlčky se vrátila do pokoje. Začala si na tvář nanášet bílý pudr. Za pár chvil už zase bude tanečnice Ouma.