DMD č. 28. pro 28. 4. 2014. Téma: Sněz mě

„Sněz mě,“ zavlnila boky čokoláda.
„Ne,“ odpověděla jsem chladně.
„Sněz mě!“
„Ne.“
„Proč ne? Jsem k nakousnutí,“ zašustila svůdně obalem.
„Prostě ne. Nechci špekatět.“
„Co je to špekatět?“ nechápala čokoška.
„To je když jíš tak, že se nemůžeš hýbat.“
„A to je špatně protože...?“ Zatraceně! Ten pamlsek mi vážně začínal lézt na nervy. Rozhodla jsem se její vábení ignorovat. Ticho bylo přibližně deset vteřin.
„Sněz mě!“
„Ne.“
„Sněz mě, ty srabe! Nacpi si teřich! Kašli na společnost! BUĎ ŠŤASTNÁ!“
"NE!" křičela jsem zatímco jsem trhala obal a cpala si čokoládu do pusy. "Mně nezlomíš!"
A do prčic. Toliko k nešpekatění.

Vyšetřoval Dmýšek začínal nepříjemně naléhat: „Smrt toho obyčejného vykazuje podezřelé příznaky, mohlo jít o otravu neznámou magickou substancí. Máme zjištěno, že jste toho muže několik dní sledovala. Skutečně jste nezjistila nic relevantního?“
Lada si zapálila. Na poslední rozhovor s klientkou se snažila nemyslet.
„Dlouze jsem přemýšlela. Zanedbávala jsem ho, ach ano. Manžel si tolik potrpí na dobré jídlo. Připravím mu k večeři takovou lahůdku, jakou ještě nikdy neochutnal. Mám v záloze ještě spoustu rozkoší, které mu mohu poskytnout. Rozplyne se blahem. Do smrti se už na jinou nepodívá.“
Zájmy klienta především.
Pokrčila rameny: „Přejídal se. Já bych tipovala nanejvýš infarkt.“

Byla to jeho první samostatná hlídková mise. Za tu hodinu se toho zatím moc nedělo, všechno se zdálo v pořádku. Jedině snad, tam za tou stěnou to nevypadá zrovna dvakrát... Protáhl se skrz, a strnul. Tady se to nepřáteli jen hemžilo, byly jich celé houfy. Potřeboval posily, ale nebyl si jistý, jestli někoho z divize B, nebo T.
Zkusil na ně na dálku zaútočit, ale příliš úspěšný nebyl. Ještě se mu pošklebovali, že s jejich počtem nic nezmůže.
Pak si konečně vzpomněl na školení při výcviku, a okamžitě zavolal na ústředí: "Tady poručík Psí, potřebuji makrofágy do sektoru 541A, urgentně."

"Kámo, teď jsi mě vytočil," hovořil Brajgl k roztřepené díře v přední bláně kopáku. "Máš snad pelech vod babky. Poď ven, ať to můžu spravit."
Rozhlédl se po zkušebně. V záchvatu inspirace popadl cosi z krabice na basovém kombu.
"Poď,ňamka!"
Pepank vyjel z bubnu. Za chvíli s Brajglem svorně pomlaskávali.
"Tak," oklepal si bubeník z rukou drobky. "Du na to. Kobercovka spraví všechno, kámo!"
"Tohle nespraví!" zahřmělo zkušebnou. "Můj štrůdl vod bábiny, Brajgle, ty hazle!"
"Sorry," otočil se Brajgl zkroušeně na basáka, který právě dorazil. "Když on mě úplně volal, sněz mě..."
"Magore," odfrkl Mrmla. "Mám to u tebe..."

Voní na nás, hle na nás, volají na nás: Sněz mě!
Pamlsky, které nám člověk podává do klece.
Odřezky syrového masa, když člověk zase vaří.
Oříšky v misce na konferenčním stolku.
Banány na kuchyňské lince.
Ty krásně naservírované dobroty na talíři. Kdyby nám je nechtěli dát, nenechají je na stole bez dozoru!
Zásoby nakradených sušenek za lednicí.
Pavouci.
Banánové slupky a další poklady v odpadkovém koši.
Pokojové rostliny. Hlavně ta voňavá s bílými květy.
Kabely.
Komody, psací stůl a skříňky. Chtějí ohryzat, nelíbí se jim ten bílý nátěr.
Samotný konferenční stolek.
A přísaháme, že i ta nabíječka na mobilní telefon!

Byla tak… nádherná. Voněla už z dálky, kam se hrabe No 1 Imperial Majesty.
Ty tvary. Ty barvy… prostě neodolatelná. Však byla taky hlídaná jako oko v hlavě.
Od okamžiku, kdy vstoupila do našeho domu, nezůstala chvilku bez ochranky, nikdo se k ní nesměl ani přiblížit. Tím víc nás přitahovala, lákala a sváděla, zcela bezostyšně. Jakoby každičkým kouskem říkala – jsem tu, vidíš? Jsem nádherná, jsem tu jen pro tebe, vezmi si mě a klidně si mě třeba i sněz!“
Stačil malý okamžik nepozornosti ochranky a dílo bylo dokonáno.
Skok, úlovek, úprk.
A za gaučem jsme tu svíčkovou společně všichni sežrali.

Stormtroopeři postupovali s razancí rozjetého buldozeru.
Frontová válka dávno nebyla obvyklým způsobem boje,
ale když museli, tak prostě museli.
Cestu jim čistily kráčející tanky.
„Držte pozice!“ ječel rebelský velitel na své muže.
Drželi, neustoupili o krok.
Umírali na pozicích.
„Ty bílá svině, klidně si mě sežer!“ zařval na stormtroopera,
který mu vzápětí ustřelil hlavu.
Bylo po boji.
Plazmová děla spalovala hromady mrtvol.
Impérium se opět radovalo z vítězství.
Jen jeden stormtrooper byl zasmušilý.
Dostal neotřelý nápad.
Objednal se k veliteli.
Druhý den ho přijal admirál Piett, pak sám Lord Vader.
Od té doby se po vítězných bitvách podávala vynikající sekaná.

Prokaž mi slitování, Asekes!
Vzácný den, kdy vězni nehrozilo bičování ani pouta.
Neodvracej svůj zrak!
Vládce přepadl záchvat, který přerostl v mdloby. Posledním zřetelným pokynem byl rozkaz, aby byl jeho vězeň o hladu, dokud se neprobere.
Otevři ústa a pozři mě, bohyně smrti!
Vězni to nevadilo.
„Wilhelme?“
Rázná ruka stáhla přikrývku z hubeného těla.
Chlapec nenadšeně zamžoural na misku ve strážcově ruce.
„Nehodlám tě podporovat v pokusu umřít hlady!“
První lžička sladké kaše rozbila Wilhelmův odpor.
„Radši riskujete život?“ zeptal se s plnými ústy. „Porušujete příkaz vládce!“
„Asekes mě ochrání. Taky se k ní modlím.“
„O co?“
„Aby pozřela jeho .“

Gwen přecházela před ordinací a okusovala si nehty.
Kluci postávali opodál s vážnými výrazy. Thon stěží zadržoval slzy.
"Jak se to vlastně mohlo stát?" zeptal se Bennar.
Všichni pokrčili rameny. Něco takového se prostě stane.
Otevřely se dveře a vyšel lékař.
"Jak mu je, doktore?" vrhla se k němu Gwen.
"Bude v pořádku," uklidnil je doktor.
"Můžeme za ním?"
"Ovšem. Jen ne na dlouho."
Vešli do pokoje, kde ležel velice bledý Mossi.
"Ahoj," řekl slabě.
"Tys nám dal," řekl Mimas.
"Cos to, u Síly, dělal?"
"Když ten čtyřpatrovej dort na mě úplně volal 'Sněz mě, sněz mě.'," vzdychl si Mossi.

V prvním okamžiku ji málem nepoznal. Nepodobala se té fregatě, na které kdysi sloužil. Byl div, že se vůbec držela na hladině. Posádka nevypadala o nic lépe. Námořníci ho sledovali unavenými, lačnými pohledy. Pohledy mužů, kteří už hezkých pár dnů neměli k jídlu nic než červy prolezlé suchary a řídkou kaši.
„Proboha, Martine, co se stalo?“ zeptal se staršího z důstojníků. I oni měli pod očima tmavé kruhy a propadlé tváře.
Řekli mu to. O honbě za Nemesis. O bitvě. O zničených zásobách…
Vzal zuboženou loď do vleku. Jeho muži sami navrhli, že se vyhladovělými druhy podělí o své příděly.