DMD č. 28. pro 28. 4. 2014. Téma: Sněz mě

I když dávno pominuly zlé noční můry, pořád z nich cosi zůstalo. Malé, skryté a plíživé potíže, které čas od času vystrčily drápky a způsobovaly, že mladá dáma působila na své okolí poněkud rozpačitými dojmy. Cožpak o to, byla krásná, slušně vychovaná, vzdělaná, navíc se slušnou vyhlídkou na pěkné věno, ale žádný nápadník se o ní dlouho neucházel, protože stačil jediný odpolední čaj, aby si zájem o tuto nevšední slečnu rozmyslel.
Nikdo z mladíků nepochopil, proč nervózně odmítá nabízené čajové sušenky a proč tak důsledně prohlíží scones. Alice sama neměla tu možnost jim vysvětlit, že hledá skrytý nápis EAT ME.

Na lahvičce stálo Sněz mě.
Alenka se zamračila, co když je v tom nějaký jed, nebo co.
Ale, jak si pak uvědomila, králičí norou stejně nahoru nevyšplhá.
Tak chutě do díla, komu se nelení, tomu se zelení a tak podobně.
Hryz, křumch, křách.
Skleněná lahvička praskala na tisíce drobných střípků, ostrých jak břitva. Každý ten střípek z Alenky kousek odkrojil, takže tu nakonec stála docela mrňavounká holčička, která dveřmi pohodlně proběhla.
A to maso, které z ní střípky odřezaly? Z toho si lysperní jezeleni spolu s tlachapoudem nadělali hromadu karbanátků.
Čerstvé maso, strouhanka, pepř, sůl, Humpty Dumpty. Moc si pochutnali.