DMD č. 28. pro 28. 4. 2014. Téma: Sněz mě

Vypotáceli se ven a zmateně mžourali do sluníčka.
„Jak dlouho jsme tam byli?“ zeptal se Hawkey.
„Jestli je čtvrtek, den a půl,“ zaskuhral B.J.
„Je sobota,“ upřesnila Margaret.
„Proplatí nám strýček Sam přesčasy?“
„A práci v noci?“
„Co myslíte?“ zavrtěla hlavou. „Pojďte radši do kuchyně, mám hlad, že bych polykala hřebíky.“
O chvíli později seděli u stolu a znechuceně hleděli na hnědavě-zelenou hmotu natřásající se na tácech.
„Hřebíky by byly mnohem lepší,“ usoudil B.J.
„Taky bych řekla,“ přikývla Margaret.
„Hm… tohle bychom asi měli sníst co nejrychleji. Jinak to možná oživne a sní to nás…“ zašklebil se Hawkey.

"Kdo kdy slyšel o omeletě bez hub?" zeptala se houba a nechápavě zakroutila kloboučkem.
Tonda se ale jen zasmál. "Vás jíst nebudu."
Ještě nějakou dobu trvalo, než se jim podařilo ho přemluvit. Mezitím už dorazila i Veronika.
Proti omeletě protestovala jen chvíli. I voda z močálu jim najednou připadala jako nejchutnější víno.
Pak přišel na řadu odpočinek. Oba byli vyčerpaní a písnička, kterou houby zpívaly, působila jako ukolébavka.
Už si ani nevzpomněli na to, co jim víla kladla na srdce.
Položili se do měkké trávy a slastně zavřeli oči.
A pak přišla noční můra. Ze které se už neměli probudit.

"Hele, karbanátku, kdo je tamhleten kus pórku? Je nějak moc rozjařený. Asi neví, co ho čeká," promluvila špageta na karbanátek.
"Asi neví, ale přece jen, on má největší šanci na přežití," odpověděl karbanátek.
"Jak to myslíš?" zeptala se nechápavě špageta.
"No, špagety mají skoro všichni rádi, masové karbanátky taky, ale pórek? Zeleninu jako pórek skoro žádné dítě nemá rádo," odpověděl.
"Hele, a myslíš, že to dělá schválně, protože ví, že ho nikdo nechce sníst?"
"Podle mě... Už nás nabírají... Podle mě pokřikuje "Sněz mě! Sněz mě!" aby si z nás udělal srandu."
"Ale, bohužel má smůlu."
"Jo, nandali nás dospělému..."

Jsem Laskonka, laskám vaší mysl.
Jsem vaše soukromá neřest, jsem cukr s cukrem v cukru. Budete se bránit, budete ještě rozumní, pak si mě ale narvete do chřtánu a budete se slastně dusit šlehačkou a já vás budu slastně dusit šlehačkou. Pochovám vás.
Jsem Laskonka, laskám vás a vaše smysly a ničím vaše iluze svou skrytou hořkostí. Vsáknu se vám do těla.
Čekám tu na vás, tak dělejte!, snězte mě!
Jsem pěkně macatá, slaďoučká, jsem vaše láskyplná maminka i váš láskyplný milenec. Jsem vaše poslední představa, než usnete, jsem vaše výčitky, když se probudíte.
Jsem Laskonka, pomlaskávám vám do ouška.

Jeden čas jsem žil v britském drogovém doupěti. Netuším, jaký měli matroš, ale potlačil všechny moje choutky a nahradil je nutkavými halucinacemi o trolech a létání.
Představoval jsem se pod různými jmény, ale oni mi zatvrzele říkali Cede. Fajn časy, dokud mě jeden prcek nešťouchnul větví do oka.
Návrat domů a do reality byl tvrdý jako svaly na mém břiše.
Nasadil jsem morfium a imidž. To mi prospělo.
Pak přišlo jídlo. Sice hodně vzdychalo, olizovalo si rty a mávalo vlasy, ale jídlo. Sakra jídlo. Když mluvila, znělo to jako „Sněz mě. Snězměéé snězmě sněz, ham?“
Že já ji radši nesežral.

Nagini mrtvá byla, ale druhý had ještě ne. Což se ukázalo jako problém, když se do místnosti vřítil Temný pán, rozzuřený ze ztráty dalšího horcruxu…
Jedním mávnutím hůlky je spoutal. Druhým zastavil přívod jedu. Třetím odstranil akvárium. Začal si se samcem syčivě povídat.
Lucius zoufale přemýšlel, jak zachránit Narcisu. Bylo jasné, že tohle Pánovi nevysvětlí. Že nejspíš vůbec nedostane příležitost něco vysvětlovat…
„Zabij ji!“ zavelel Temný pán a zároveň uvolnil tišící kouzlo, tohle si chtěl vychutnat.
„Ne!“ zaječel Lucius, když se had sunul k Narcise. „To já za všechno můžu. Narcisa o ničem nevěděla. Nech ji žít. Prosím…“
„Sněz ji!“

Vojska se střetla s divokostí typickou pro obě strany a vzápětí už zuřil tuhý boj.
Drokki standardně bojoval v první řadě, Brogo za ním však nijak nezaostával a snažil se k němu procpat.
Náhle se přes hlavy bojovníků mihly stíny a několik skřetů přeskočilo doprostřed řad trpaslíků. Jeden přistál přímo na Brogovi, srazil ho k zemi a snažil se mu zakousnout do krku. Zřejmě déle nejedl...
"Sežer tohle!" zavrčel Brogo, nadzvedl skřeta a do hlavy ho udeřil sekerou. Skřetovi zuby vyletěly z tlamy.
Brogo se ihned vyškrábal na nohy a stanul po boku kamarádů v první řadě. Boj zuřil dál.

Poslední měsíc byl pro Kruegeho utrpením. Dieta, kterou se dobrovolně rozhodl držet, už mu pomalu, ale jistě, začala lézt na mozek. Kdykoliv procházel kolem otevřených oken a cítil nádhernou vůni pečeného masa a vařených brambor, mohl se zbláznit. Stokrát denně si říkal, že na nějakou dietu může vysrat. Ale stejně ho něco nutilo, aby vydržel. Vždyť jsou to jen tři měsíce. To přeci musí dát.
Jeho odhodlání se však bortilo s každým servírovaným jídlem. Něco tak neskonale hnusného svět snad nikdy neviděl. Začalo to nechutnou pampeliškovou polívkou. Jak rád vzpomínal na nutrii, která jako by mu říkala, ať ji sní.

Podívejte, nemůžete mi to mít za zlý. Já chci v podstatě jenom spravedlnost. Každej přece ví, že pohádky mají dobře skončit. Dobře! Skončit!!
A jak jsem dopadl já? Nejdřív si na mě brousil zuby dědek, pak jsem sotva pláchl zajícovi, funěl na mě vlk, oslintal medvěd, a nakonec mě zblajzne vychcaná liška. Promiňte ten výraz.
Takže - to máte za to! Uvaluju na vás kletbu cukrové polevy, neodolatelné křupavosti, voňavoučké marmeládky uvnitř.
Snězte mě - pořádně vám zvednu hladinu cukru v krvi!
Snězte mě - ty kalorie, to ani nestihnete spočítat!
Snězte mě - takovej žlučníkovej záchvat jste ještě neměli!
Já vám dám koblížek!!

Tato bylina čeledi amarylkovitých je kulinářským hitem posledních sezón. Můžete si pro ni zajít do lužních lesů. Jen si ji nespleťte s konvalinkou.
Když objevíte v rašeliništi brusinky, pak jsou to plody jedné její příbuzné. Nejchutnější jsou po zimě.
Název této rostliny připomíná největší z kostí pánve. Velmi dobré jsou její černé pacibulky sloužící k vegetativnímu rozmnožování, které chutnají jako malé kedlubničky.
Samičí jedinci tohoto druhu se nesmí v některých městech vysazovat – jejich plody totiž silně zapáchají. V Asii jsou však považovány za pochoutku.
Květní lůžko této hvězdnicovité rostliny je jedlé. Budete se ale muset probojovat vrstvou ostnů.
Poznáte všechny?