DMD č. 28. pro 28. 4. 2014. Téma: Sněz mě

„Tak mě už konečně sežer!“
„Špetku soli, trošku pepře, durman, muchomůrku. Zamíchat, podusit.“
„Neignoruj mě, Orochimaru!“
„Pššššš jídlo nemluví, drahá Tsunade.“
„Drž hubu, ty zasranej psychopate. Nejsem žádný jídlo, ale lidská bytost.“
„Nebreč nebo budeš slaná.“
„Chcípni!!!“
„Tolik zahořklosti, raději to přisladím. Tak vývar máme hotov. Copak si do něj jen dáme. Nožku, ručku, prsíčko nebo stehýnko. Těžká to volba.“
„Zabij mě a nech už toho divadla.“
„Ale králíčku, čerstvá chutnáš nejlíp. Pravá ruka byla delikátní, ale oušku se nevyrovnala.“
„Ty zvrhlej úchyle.“
„Myslel jsem, že sem kanibal. Dost už hádek, mám hlad a potřebuji tvé techniky. Hlavně zase nevřešti.“

1. Moucha, která kontaminovala pracovní prostor rtutí, nejde zabít.
2. K pokusů o zabití mouchy nepoužívejte plácačku. Moucha je jedovatá a plácačka má i jiná využití.
3. V laboratoři se nejí. Pro mouchy a jiné živočišné druhy to platí také.
4. Nabízí-li vám někdo něco k snědku, umyjte si ruce. Hydrofobní lipidové sloučeniny jsou schopny za laboratorní teploty rozpustit i chlorid rtuťnatý.
5. Spatříte-li mouchu pochutnávající si na vašem vzorku, neprodleně zavřete všechna okna i dveře, aby nedošlo ke kontaminaci prostor institutu, a pokuste se mouchu chytit.
6. K likvidaci lapené mouchy použijte kontejner na toxický odpad.
7. Mouchu nejezte!!!

Tak jsem tuhle zase koukala na Stargate - Atlantis a přepadaly mě podivné myšlenky. Jako obvykle mě nedojímalo utrpení hlavních hrdinů, koneckonců tam vlezli dobrovolně a ještě celou tu pohromu způsobili. Ne, snažila jsem se na celou situaci nahlížet očima Wraitha, pro kterého jsou lidé jenom krmnou zvěří. Představila jsem si jen tak cvičně rozumné bytosti v podobě jídla a pravděpodobný výsledek našeho setkání. A došla jsem k jedinému závěru - kdyby se se mnou snažilo konverzovat grilované kuře, mohlo by klidně opakovaně pronášet moudré hlášky o zakřivení časoprostoru, jiných dimenzích a studené fůzi. Já bych přesto stejně slyšela jenom „sněz mě“.

Přijdu z práce unavený domů. Za dveřmi čeká ADA T602, nejnovější, nejlesklejší, vylepšená verze domácího robota. Samostatně detekuje a plní všechna vaše přání.
ADA má kolem sebe omotaný koupelnový závěs s drobnými růžičkami převázaný šňůrou od rádia. Na krku má cedulku s nápisem "Sněz mě!"
Ukázkový příklad toho, že každá nová verze nemusí znamenat pokrok.
Jsem cílem stupňujících se milostných tužeb oddané plechové krabice. Marně pátrám v paměti, že bych si cokoliv podobného kdy přál.
Zpočátku stačívalo ji jen restartovat.
Minulý týden už došlo na "Bude lepší, když zůstaneme přáteli."
Budu muset opět přitvrdit: "ADo, jsi fajn , ale miluji jinou..."

„Draku, klidně mě sněz,“ řeklo chytré prasátko. “Ale až zítra.“
„Co bych z toho měl?“, zahřímal drak a z nozder vypustil dým.
„Dnes ti usmažím omolety. Zaženeš hlad a zítra pojíš mě.“
„To není špatný nápad.“ Drakovi se sbíhaly sliny. „A bude jich hodně?“ vyzvídal.
„Bude, když mi dáš hodně mouky, hřebíků, vajec mléka a marmelády.“
Sluj zaplnila nádherná vůně. Drak se olizoval.
„Otevři tlamu, budu ti házet jídlo přímo do krku.“
„To si nechám líbit.“ mlaskal spokojeně.
„Auauau… moje břicho,“ naříkal drak.
„Když mě pustíš, zavolám veterináře.“
„Spěchej!“ svíjel se v bolestech.
Prasátko pelášilo pryč a zachránilo dva životy.

Alica stála pred vchodom a čítala: „Vstup osobám pod osemnásť rokov zakázaný.“ Pomyslela si: „Mama hovorí niektorým ľuďom osoba, ale mne nikdy.“ I pokúsila sa vojsť, ale strážca vchodu ju vyviedol z omylu a von. Tak sa zamyslela zas: „Keď je zakázaný vstup, môžem skúsiť vyjsť.“ Ale nepodarilo sa jej vyjsť z miesta, kde nebola.
Za rohom objavila stolček, na stolčeku koláč, pri koláči ceduľku a na ceduľke nápis: „Zjedz ma.“ Zamyslela sa: „Mám zjesť nápis? Ceduľku? Koláč? Alebo stolček? Koláč chutí najlepšie.“ Tak ochutnala koláč. Táto zmena ju už neprekvapila. „Myslím, že teraz mám nad osemnásť rokov,“ pomyslela si.

Paní Jadwiga už nevěděla, co tomu chlapci naservírovat.
Kaši... aspoň polykal, když ho někdo krmil. Občas. A občas ne: pak mu museli utírat bradu jako nemluvněti. A přitom se z misky tak smála, krupicová nebo ovesná, posypaná skořicí, s jezírkem másla a lžící medu uprostřed. Ale chlapci neříkala vůbec nic, jen se díval těma svýma šedýma očima kamsi za obzor...
Dnes zkusila chlebové bochánky, ještě horké z pece, rozkrojené a s hrudkou másla. A mléko s hřebíčkem.
„Já mu to odnesu,“ nabídl se ten tichý učedník v černém.
Vrátil tác prázdný.
„Jak se ti to povedlo?“
Severin se pousmál. Neodpověděl.

V rámci instrukcí jsme zkoušeli pomocí nový psychologický příručky pomoct Otesánkovi. Vlk se nabízel jako dobrovolník; spolupráci mezi nima máme podporovat, tak jsem mu dal příručku k prostudování a snad z toho nebude katastrofa.
Nevím, co se tam stalo, ale po třech hodinách se na chodbu vyřítil Otesánek, ze kterýho lítaly hobliny a na ruce měl stopy vlčích zubů, a za ním se hnal Vlk, kterej řval: „Sněz mě, nebo tě sežeru, kořene!“
Ježibaba se jim postavila do cesty s řevem: „Tudy neprojdete!“, načež se Sauron složil a dostal hysterák.
Potřeboval bych panáka, ale našel jsem jenom Ježibabiny rumový perníčky.

Vítr šustil listím, rozechvíval jezero. Od země stoupal lezavý chlad. Brzy začne rána vítat jinovatka.
Ležel na okraji lesa, vyčerpaný, lhostejný. Hlad mu svíral útroby a zatemňoval mysl. Najdou ho? A co? Kdyby mu teď nakrásně Červíček přilezl pod čumák, beze všech dramatických gest by ho prostě sežral.
Z trávy na něj svítily dva body ve tmě, veliké žluté kočičí oči. Sněz si mě, šeptaly.
Kocour přistoupil až k němu a pátravě se mu zadíval do očí.
Ty víš, že nejsem pes, uvědomil si užasle. Kocour zamrkal.
Pak odběhl, a když se vrátil, táhl za sebou kuřecí stehno z kuchyně.

"Já se na ně vykašlu!"
Maringotka se otřásala pod principálčiným rozhořčením.
"Já jim peču koláč jak kolo od vozu s nápisem Sněz mě!, aby Alenka byla dokonalá, a on ho někdo napůl sežere, ještě než k té scéně dojde!"
"Klid," konejšila ji žena tragédova."Přijdeme na to, kdo nedokáže tu svou mlsnou hubu ovládnout. Podívej se, co jsem vzala manželovi. Maže s tím kola od maringotky."
Principálka přičichla k olejíčku a vyprskla smíchy.
"Ale ten je ... RICINOVÝ!"
Smála se tak, že jí tragédka musela vzít peroutku z ruky a natřít okraj koláčku místo ní.
"Myslíš, že bude u srdíčka nával?"